NEOFICIÁLNÍ výsledky Zlatých retrívrů, Nova Scotia Duck Tolling Retrieverů z Národní výstavy psů Olomouc 9.1.2010

U příležitosti Světové výstavy psů v Amsterodamu 2002 se konal kongres vědecké komise FCI, kterého se zúčastnilo zhruba 160 delegátů téměř ze všech zemí FCI. Proč téměř ze všech zemí FCI? Všechny země FCI dostaly pozvání na tento kongres. Z naší republiky se nikdo nezúčastnil, údajně proto, že žádné pozvání nepřišlo! Škoda, na kongresu byly předneseny velmi zajímavé příspěvky, důležité i pro další vývoj naší kynologie, zejména v oblasti chovu a řešení problémů s některými dědičnými defekty a chorobami u psů.

(přijato FCI 28. října 1996)
Na základě Konvence obecně vyplynulo, že FCI a její evropské členské země budou muset zastávat důležitější úlohu v těchto záležitostech, než tomu bylo doposud. Je třeba znovu budovat dobrou pověst chovatelů čistokrevných psů a jejich organizací a přestat zaujímat jen defenzivní stanoviska. Ochranářské organizace a nekynologická veřejnost jsou obecně jen velmi málo informovány o práci, kterou v tomto smyslu kynologické organizace odvádějí. Je to zejména důležité proto, aby měly všechny kynologické organizace patřičný vliv na tvorbu zákonů a odpovídající odborné zastoupení v důležitých institucích. Obecně lze konstatovat, že pokrytí v médiích je dobré ve státech severní Evropy. Jinde toto značně pokulhává. V USA se stal chov čistokrevných plemen psů předmětem senzacionalismu.

Obecné principy

Jedním z velkých rizik chovatelství obecně je výskyt různých dědičných defektů a dědičných chorob. Obecně se jedná o všechny odchylky od normálního fyziologického a anatomického stavu zvířete, které jsou větší nebo menší překážkou jeho života. U psů je jich známo a popsáno několik stovek a každým dnem jsou popisovány další dědičné defekty a choroby. Odhaduje se, že náklady na léčení dědičných chorob u psů představovaly celosvětově jen v roce 1995 částku okolo 500 miliard dolarů. Proto je dědičným chorobám věnováno tolik pozornosti z různých aspektů. Výzkum dědičných chorob u psů je důležitý i z toho důvodu, že se některé poznatky tohoto oboru u psů velmi úspěšně aplikují do oblasti studie dědičných chorob u člověka. S lidskou bytostí nelze tak úspěšně chovatelsky experimentovat jako se psem, a proto zejména způsob genetické kontroly dědičných chorob u psů v mnoha případech pomáhá řešit některé složité případy u člověka. Uvážíme-li, že u lidí bylo na konci minulého století popsáno asi 1640 dědičných chorob, nejsme u psů ještě ani zdaleka před koncem řešení tohoto celého okruhu problémů.

S laskavým svolením Ing. Dostála budu zde postupně zveřejňovat vybrané kapitoly z jeho knihy "Genetika a šlechtění plemen psů" - která navazuje na jeho knihu "Chov psů, aneb genetika v kynologické praxi" a zohledňuje nové poznatky, které byly od vydání jeho první knihy učiněny.
Věřím, že tyto kapitoly budou pro majitele psů velkým přínosem.